S uspořádáním nábytku v bytě je to jako s přípravou pokrmů. Jestliže začnete rajskou omáčku vyrábět tak, že zpěníte cibulku na oleji a postupně budete přidávat nové koření, celý pepř, bobkový list, hřebíček a tymián a teprve pak rajský protlak, je velká šance, že se vám dílo podaří a budete moci přizvat ke stolu celou rodinu. Rozmístění nábytku v obývacím pokoji, v ložnici, v dětském pokoji či pracovně má také svá pravidla, ovšem ta mohou být natolik zapeklitá a svízelná, že vám to zamotá hlavu víc než rajská omáčka na plotně.
Jednoho dne jsem ve svém již zařízeném bytě nevěřícně zakroutil hlavou a řekl: „Tak dost, v tomhle přece nebudu žít!“ Bylo ale nějakých 22 hodin a namísto poklidného ulehání do postele jsem celý byt začal doslova překopávat, dokud jsem nepocítil pozitivní změnu. Ta se ale dostavila až po několika dnech, kdy jsem nábytek přehazoval už asi po páté, přičemž předchozí verze byly vysloveně nemožné. Nakonec jsem zjistil, že jsem si zbytečně komplikoval život některými věcmi, co jsem z bytu vyřadil, a konečné řešení se začalo rýsovat na obzoru společně se značnou únavou, která připomínala stěhování na druhý konec republiky.
Takto to ale probíhat vůbec nemusí. Namísto padesáti zkušebních verzí rozmístění nábytku je vhodnější oslovit bytového architekta a požádat jej alespoň o konzultaci. Tito lidé jsou profesionálové, znají spoustu triků, zvláště pracují-li v bytovém designu řadu let a promlouvají za ně desítky hotových projektů.
Usnadnil bych si práci, kdybychom společnými silami navrhovali nejprve v grafickém softwaru možná řešení, co připadají v úvahu, a teprve z nich bychom vytvořili užší výběr a dopracovali se k závěrečné fázi, která promění docela všední, nudný třípokoják v luxusní sídlo králů. Já tomu tak říkám zcela záměrně, protože každý může být králem ve svém domově, jestliže zvítězí v bitvě o rozmístění věcí v obytném prostoru tak, aby se tomu dalo opravdu říkat „domov“.
