Liška obecná rozděluje lidstvo na několik skupin. Podle toho, jakou s ní mají zkušenost.
1. Pro myslivce je to škodná.
2. Pro dámy z dřívějších dob lákavá představa kožichu.
3. Pro majitele slepičí farmy je to noční můra.
4. Pro lékaře – přenašečnebezpečné vztekliny.
Tato psovitá šelma je v našich lesích většinou málo vítána, ale docela rozšířena. Ale i kdybyste chodili lesem křížem krážem, uvidíte ji jen stěží. Je totiž velice ostražitá a plachá.
· Právě podle toho se pozná, jestli není nakažená vzteklinou.
· Pokud ano, tak svou přirozenou plachost ztrácí.
Jestliže byste šli lesem mezi prosincem a únorem, mohli byste zaslechnout její toužebné volání partnera. Zblízka to zní podobně, jako když šlápnete menšímu psovi na tlapku a on vyjekne.
Liščí samice mají smysl pro rodinný život
Jestliže liška partnera přilákala, vrhne po padesáti dnech březosti mláďata, která ukrývá v noře. Celé dva týdny jsou slepá a zcela odkázaná na svou matku. Pak se odváží z nory a jdou prozkoumávat svět. Je to pro ně velice nebezpečné období, protože jsou stále zranitelná.
· Malá liščata jsou šedohnědá a jejich srst se jim do zrzava zbarvuje až po měsíci.
· Do té doby jsou plně kojeni matkou.
V tomto období začínají dostávat i pevnou stravu, kterou jim nosí matka, ale mohou zaskočit i někteří příbuzní, kteří žijí na blízku. Po sedmi týdnech bezstarostného života je matka bere poprvé na loveckou výpravu. Čtyřměsíční dospívající mláďata začínají pomalu lovit sama. Na podzim mladí samci opouštějí teritorium, ve kterém se narodili a odcházejí najít své vlastní území. Mladé samičky se nadále drží v blízkosti svých matek a zastávají do budoucna funkci chův pro liščata z dalšího vrhu. Je pravdou, že liška nadělá v lesích spoustu paseky. To se ale o člověku dá říci dvojnásob. A ještě k tomu – liška loví proto, aby uživila sebe a svá mláďata. Člověk dělá v lese paseku pro zábavu. Kdo je tedy v lese škodná?